NUUK
KULTURNÍ SAUNA
A OSVĚŽOVNA
HRADEC KRÁLOVÉ
slepé rameno labe
co vás pálí?
potvíračka prosinec
čT+pá 16–22h
so 14–22h | ne 10–20h
vybíráme na novou saunu na donio
CO JE TO TEN NUUK
Není to Nanuk, člověk primitivní ani jeho podoba na špejli. Je to hlavní město Grónska, ale tam náš prut nedoletí. Jsou to prostě čtyři písmena, respektive N a K a mezi nima dvojvlna. Je to náš projekt, který se nenachází nikde jinde než v Hradci Králové - městě obklopeném přírodou, protnutém dvěma řekami a jejich soutokem, městě pomalu plynoucím, jehož vody NUUKem chceme rozvířit.
Brožura o tom, jak u nás jde proud ke stažení pod následujícím tlačítkem:
jak šel pot
--- střih ---
NÁPAD PŘIPLOUVÁ.
O rok dříve, prosinec 2014, finské jezero, víska Vantaa těsně za Helsinkami, dvě české holky sedí u nekonečně černé kávy a suší si vlasy, které se ještě před chvílí střídavě máchaly mezi krami a střídavě zas nasávaly výpary z dřevěných kamen trdiční sauny. Natálie a Aneta mají své sny, společnou míru odhodlání a sdílí stejné město Hradec Králové, obě dvě něco chtějí, něco svého, něco přírodního a zároveň kulturního, prostě takový svůj slepenec. Sedí a pijou kávu, sedí a sní, sedí a okolo se ochomejtá takový to "tak možná někdy"...
--- střih ---
Studená noc mezi vánočními svátky a Dolní Hedčí. Nesněží, i když bychom si to moc přály.
Sedíme u kamen a píšem žádost o grant – Kulturní jádra. Nevíme, jak se to dělá, máme obrázek v malování a bujnou představivost. Natálie jede do Hradce chytit wifi, v ten nejposlednější možný termín. Odesláno.
SNÍME.
Chvilku ještě fantazírujeme nad tou skandinávskou saunou a kulturní osvěžovnou, zkrátka vlastním podnikem. V půlce ledna trochu pozapomínáme. V únoru telefon – vybraly jsme váš projekt. Čekám někde skrytou kameru. Plánek v malování vyhrál. Jedeme do Prahy, kde je nám tato skutečnost potvrzena i v offline verzi.
Ze snění padáme do reality. Musíte otevřít do konce roku, máte minirozpočet a naši podporu. Entuziasmus level sto.
ZAČÍNÁME.
První vysněné místo: Vodácká klubovna na břehu řeky Orlice – plánujeme, radujeme, představujeme svůj návrh. Jsme bez milosti vyhnáni – "..to si zkoušejte v Praze!".
TÁPEME.
Druhé místo: Slezská plovárna, proti proudu kousek dálejc. Všechno krásný skvělý, začínáme naše plány konkretizovat. Čas je rychlejší než my, docházejí síly a hlavně peníze. Přibíráme do party další nadšence.
ZJIŠŤUJEME.
Sauna se zadarmo nepostaví. A nebo? Házíme sítě, na udičku se chytá pan Dyntar, saunař z nedaleké Vitiněvsi. Příjemný rozhovor u kávy končí v slzách radosti. „Já jsem si tak myslel, že bych vám tu celou saunu postavil.“ My stále věříme na hodný lidi. Tempo příprav roste a trochu nám i přerůstá přes hlavu. Kdo se má vyznat ve všech úřadech a papírech? Aby toho nebylo málo, rozjíždíme upocenou hithitovou kampaň – pro náš žaludek čtyřicetidenní jízda na horské dráze, zakončená cukrovou vatou. Vypotíme 110%.
PROCITÁME.
Po jednodenních prázdninách si zamlouváme dva kontejnery, zjišťujeme, že nám nestačí jen stavební povolení. Podpásovka - zavedení sítí je pro nás finančně i časově nereálné.
IMPROVIZUJEME.
Tahle divadelní disciplína však není kompatibilní s pravidly Slezské plovárny. V dobrém se loučíme a jsme na dlažbě. Lépe řečeno zase sedíme u kafe, lógr ukazuje palec dolů. Pod vlivem kofeinu však potkáváme ve dveřích naši spásu.
JEDEME DÁL.
„Holky já vám nabízím svůj pozemek u Labe, můžete si tam dělat, co chcete.“ A vony zase ty slzičky. Kontejnery s díky a trochou hanby vracíme. Stěhujeme se k Labi! Naše tužby a google vyhledávače se obrací k maringotkám. Navštěvujeme několik kolotočářských klanů na jižní moravě, setkáváme se se spícími labutěmi, ponožkami v nablýskaných střevících, největší šmelinou a arogancí. Na obědě v nejmenované skandinávské restauraci pod Špilberkem, chytáme kromě masových koulí i wifi.
Hele novej inzerát! Maringotka – kousek od Brna – prodejce pan Štěstí. Voláme – dopíjíme bezedný kafe –vyrážíme!
FINIŠUJEME.
Vítejte u nás v dědině. S láskou opečovávaná maringotka snů, na zahradě králik Honzik, dvacet morčat a největší ostružiny na světě. „Ty si natrhejte, hned vám donesu krabičky.“ Paní Horčičkové (koza umanutá, jak se sama nazývá) necháváme zálohu, tisíceré díky a příslib brzké návštěvy.
„A váš manžel se jmenuje pan Štěstí?“
„Ne, ne. Já jsem taková romantická duše. Jsem si to vymyslela, aby mi to přineslo štěstí. A vidíte? Jste tady vy.“
A tak nás vesmír, brutální ctižádost a odhodlání dovedly proti všem proudům až k vysněnému alternativně-kulturnímu-venkovnímu-saunařskému-kavárenskému-severskému místu. Ještě nás pár dní potu čeká, ale upocené finále je již na cestě.
VNUUKNUTÍ.
My jsme vám hodily ručník, teď je na vás ho zvednout a přijít se potit s námi. Osvěžit se jak kulturou, tak skokem do řeky. Naštípat si dříví, překapat si kafe, poslechnout si šplouchání vln a rozhlasových her, nadechnout se louky a podívat se jak to vypadá, když se to dělá srdíčkem.
bez nich by to nebylo
Včera, dnes i zítra nám pomáhali a pomáhají. Je asi jasný, že bez toho by to nešlo. Prostě nešlo. Myslete si co chcete, ale pokud máte hlavu v oblacích (jako na začátku my), věřte, že na zemi to funguje jinak. A i přesto, že po cestách chodí spousta lidí, co vám jen tak nepomohou, co vám nedůvěřují, co lecco zkazí a při nejlepším i lidé, co se vás snaží nějak podvést, jsou tu ONI, kteří jsou natolik dobrodružných povah, že se k nám postavili svým upoceným čelem a podali pomocný poleno.
≋ KULTURNÍ JÁDRA - projekt BU2R a Pián na ulici, kteří NUUKu dali šanci a nyní se u ní potí s námi.
≋ SAUNY DYNTAR - sláva jim! Pan Dyntar je správný chlapík s pravým skandinávským srdcem a smyslem pro dobrodružství, které ho s námi provázely.
≋ MĚSTO HRADEC KRÁLOVÉ- máme velkou radost, že si takhle malýho koutu s dvěma maringotkama všimla i taková velká budova, jakou je magistrát města. Možná potřebovali dalekohled a možná se prostě stavili, každopádně nás podporují a my jim za to takto děkujeme.
≋ PETR NÁHLOVSKÝ - vodák, skaut a horal - majitel pozemku, kde může NUUK kotvit
≋ HELENA HORČICOVÁ - nejmilejší paní venkovského brněnského rázu, dřívější majitelka maringotky a pěstitelka největších ostružin na světě.
≋ A teď jmenovitě kulišácky:
JAN KRATOCHVÍL, TOMÁŠ EIB, JAKUB KLOUZEK, LUKÁŠ MATĚJKA, IŠA.....
... a mnoho dalších, které na své cestě míjíme a potkáváme a oni nás vyslechnou, podpoří, zavolají, ušijí, vyrobí, zamyslí se i zapotí , za což jim z hloubi našich mechových srdcí děkujeme...